Jablečné kousky v pivním těstíčku

Můj muž úplně nejvíc na světě miluje tohle jídlo. Jelikož já ne a tudíž se mi ani nechce ho dělat, tak si ho obvykle objednává tam, kde ho v restauracích zrovna dělají. Každopádně když jsem mu chtěla udělat radost, zkusila jsem je připravit doma podle Apetitu. A myslím, že docela obstály.

Potřebovala jsem:

• dvě oloupaná a na větší kousky nakrájená jablka
• 120 ml světlého piva
• 90 gramů hladké mouky
• žloutek a bílek z jednoho vejce
• špetku soli
• třtinový cukr
• vanilku na obalování
• olej na smažení

V misce jsem smíchala mouku, pivo, žloutek a sůl v řidší těstíčko a nechala ho odležet. Mezitím jsem z bílku ušlehala sníh a vmíchala ho do těsta. Kousky jablek jsem pak obalila v těstíčku a pekla ve vyšší vrstvě rozpáleného oleje. Upečené kousky jsem pak osušila na utěrce a obalila ve směsi cukru a vanilky (, kterou je možno nahradit skořicí). 

Můžete jíst jen tak nebo doplnit vinným šodó nebo vanilkovou omáčkou.

Pstruh na másle

Čerstvého pstruha z českého chovu jsem si v obchodě nemohla nechat ujít. Připravila jsem ho klasicky, na másle. Práci mi ulehčilo to, že byl již vykuchaný, takže se vařilo skoro samo. Recept pochází z knížky Vánoční kuchařka pro dceru od Jany Florentýny Zatloukalové.

Na jednu porci je třeba:

• jeden vykuchaný pstruh
• čtvrtka citrónu
• tymián
• sůl 
• asi lžíce másla

Na začátku je třeba si předehřát troubu na 200°C. Pak jsem pstruha zevnitř i zvenku osolila, dovnitř jsem přidala tymián, klínky ze čtvrtky citrónu a asi polovinu másla. Zbytek másla jsem rozprostřela navrchu ryby.

Pstruha jsem položila na plech na pečící papír a vložila do předehřáté trouby, kde jsem jej 15 minut pekla. Po upečení jsem ho nechala chvilku odpočinout a bylo hotovo. Podávala jsem se salátem z rajčat a jarní cibulky.

Spaghetti carbonara

Pamatujete na špagety s vajíčkem a párkem? To bylo jedno ze zamilovaných jídel mého dětství. Spaghetti carbonara jsou v podstatě luxusnější italskou verzí tohoto pokrmu, alespoň pro mě. Lepší sobotní oběd si nedokážu představit, recept jsem použila z kuchařky Marcelly Hazan Klasická italská kuchyně.

Pro dva je třeba:

• tolik špaget, kolik zasytí dvě osoby
• dvě střední vejce
• čtyři plátky pancetty nebo dobré slaniny
• 2 stroužky česneku
• půl hrnku strouhaného parmazánu
• půl skleničky bílého vína
• pepř, sůl 
• olivový olej

Dala jsem si vařit špagety. Mezitím jsem si na trošce olivového oleje osmahla celé stroužky česneku a když se opekly, dala jsem je pryč. Na česnekovém oleji jsme pak opekla na kostičky nakrájenou slaninu dokřupava, zalila vínem a nechala ještě tak dvě minuty povařit.

V míse jsem si smíchala vejce se solí, pepřem a parmazánem. Když se špagety uvařily, rychle jsem je slila a ještě horké je promíchala v míse se směsí vajec tak, že se z nich utvořila omáčka, která je obalila. Nakonec jsem přimíchala i slaninu a mohlo se podávat.

Marocká kořeněná čočka

 

Luštěniny bychom měli jíst mnohem častěji, než se právě nám stává, protože jsou tělu obzvláště prospěšné. Nejčastěji z luštěninových jídel připravuji polévku z červené čočky nebo občas ještě falafel či mexické fazole, dnes jsem ale chtěla zkusit něco jiného. A jelikož mám v oblibě marockou kuchyni, tento recept mě obzvlášť oslovil.

Pro dva jsou třeba: 

• dvě hrsti čočky (ideální by spíš byla malá zrna, já použila klasickou)
• cibule
• velké rajče
• polovina papriky
• lžíce rajčatového protlaku
• stroužek česneku
• po lžičce mletého římského kmínu, kurkumy, pepře, koriandrových semen a papriky
• dvě lžíce olivového oleje
• dvě lžíce čerstvého koriandru 
• sůl

Čočku jsem uvařila podle návodu. Mezitím jsem nechala na pánvi na oleji zesklovatět nadrobno nakrájenou cibuli, pak jsem přidala nasekaný česnek a všechno mleté koření a ještě 2 minuty opékala. Přisypala jsem na kostky nakrájené rajče, papriku, protlak, koriandr a trochu vody a nechala provařit několik minut do změknutí zeleniny. 

Nakonec jsem přisypala uvařenou čočku a dosolila. Výsledná směs by měla mít kolem sebe trochu omáčky a podle chuti je možné přidat chilli, které tomu dodá říz.

Hospodský guláš

Správný guláš mě nenaučila maminka, ale Apetit. A je to guláš, jak má být. Dělám ho podle tohoto receptu již nějakou dobu a je to zatím nejlepší varianta, kterou jsem kdy připravovala. Občas navíc přidám ještě nějakou zeleninu (obvykle mrkev nebo houby) a je to stejně dobré. Takže poctivý hospodský guláš je tady.

Pro dva je třeba:

• asi 250 gramů hovězího na guláš (já obvykle používám kližku nebo krk)
• dvě cibule
• lžíce rajčatového protlaku
• voda nebo vývar
• drcený kmín
• mletý pepř
• majoránka (nejlépe čerstvá)
• bobkový list
• červená paprika
• trochu chilli
• sůl 
• olej

Na oleji v hrnci pomalu dlouho opékám na kostky nakrájenou cibuli tak, aby byla celá tmavě zlatá, trvá to asi 20 minut až půl hodiny. Cibuli je při opékání třeba bedlivě hlídat, protože ke konci už má tendenci se rychle připalovat.

Pak přisypu na kostky nakrájené maso a nechám ho ze všech stran zatáhnout. Potom přidám protlak a nechám chvíli opéct, aby se zkaramelizoval, nakonec směs odsunu na stranu hrnce a přisypu na olej papriku, aby se trochu opekla. 

Vše pak zaliji vodou nebo vývarem tak, aby bylo maso jen tak tak ponořené a přidám sůl, chilli, kmín, pepř a bobkový list. Vše pak nechám na plotně probublávat do té doby, než maso dostatečně změkne a začne se rozpadat. Občas přilévám tekutinu, aby se vše nepřipékalo. Nakonec vyndám bobkový list a přisypu majoránku, chvíli povařím a můžu podávat. Ideální s houskovým knedlíkem nebo pečivem.

Pečená řepa s česnekem

Posledně jsem si do zeleninové bedýnky přiobjednala červenou řepu a těšila se, že si ji udělám pečenou. A právě nadešel čas si ji připravit. Jestli nemáte rádi nakládanou řepu, kterou do nás cpali ve školce nebo ve školní jídelně, tenhle recept vám změní názor. A napraví řepě reputaci. Dokonce si troufám tvrdit, že až vyzkoušíte tenhle recept, zařadíte řepu do svého jídelníčku častěji.

Pro dva je třeba asi půl kila červené řepy, tři brambory, půl palice česneku, oregano, čtyři lžíce balzamikového octa, stejně olivového oleje a sůl.

Pokud máte pěknou řepu, pak stačí řádně ji omýt, pokud je víc zaneřáděná od hlíny nebo pobitá, pak ji budete muset oloupat (to samé s bramborami). Při tom pozor, červeň řepy docela slušně barví vše, co s ní přijde do styku. Řepu jsem pak stejně jako brambory nakrájela na měsíčky a rozprostřela do pekáčku. Přisypala jsem neoloupané stroužky česneku, oregano, sůl a zakápla olivovým olejem a balzamikovým octem a dala přikryté péct do trouby vyhřáté na 200°C asi 20 minut. Po uplynutí doby jsem pak odklopila víko a řepu dopekla tak, aby byla navrchu pěkně opečená a vevnitř měkká. 

Je to skvělé jídlo, které lze použít jako přílohu k masu, ale takto s bramborami vydá za hlavní chod. Česnek je při konzumaci samozřejmě nutné vyloupnout ze slupky, je to dobrota.

Cheaty pizza

 

 Tuhle pizzu dělám doma, když mě přepadne náhlá chuť na něco italského, ale na poctivou pizzu není čas. Už ani nevím, kde jsem tento nápad pochytila, ale vyplatí se to. Podvod v podstatě spočívá v nahrazení těsta arabským chlebem.

Na dvě "podvodné" pizzy jsou třeba dva arabské chleby, rajčatová omáčka jako základ a další suroviny navrch podle vaší momentální chuti. Já jsem na jednu pizzu použila na kostičky nakrájený grilovaný lilek a krémový sýr, na druhou pak černé a zelené olivy, cibuli a mozzarelu.

Chleby se potřou rajčatovou omáčkou, na ní se navrší žádané ingredience a vše se dá asi na 15 minut na 200°C do trouby zapéct. Dobrota.

Dýňové risotto s houbami a plísňovým sýrem

Nekomplikované jídlo s velmi dobrou chutí. Sezónní jídlo. Podzimní chutě. O tohle všechno jde v dýňovém risottu, které jsem stvořila dneska k obědu. Inspirovala jsem se na stránkách mého oblíbeného Delicious Magazine a recept trochu poupravila podle dostupných surovin.

Na dvě porce jsem použila asi 200 gramů nahrubo strouhané dýně hokkaido, dvě hrstě rýže na risotto, hrst sušených lesních hub, jednu malou nadrobno nakrájenou cibuli, rozsekaný stroužek česneku, snítku nasekaného rozmarýnu, 40 gramů gorgonzoly s mascarpone, zeleninový vývar podle potřeby, olivový olej, máslo a sůl.

Na oleji s máslem jsem dozlatova osmahla cibulku a česnek, pak jsem přidala dýni a rozmarýn a ještě chvíli opékala. Dále jsem přisypala rýži a nechala ji olejem s máslem obalit a trochu nasáknout. Pak jsem přisypala sušené houby. Směs jsem na pánvi zalila trochou teplého vývaru a když se vstřebal, přilila jsem další, dokud rýže nezměkla, ale vevnitř zůstala ještě pevná. Do risotta jsem pak vmíchala gorgonzolu s mascarpone a ještě trochu másla, aby se rozpustily a vznikla krémovitá hmota.

Linguine s žampiony a citronem

Těstoviny patří mezi má oblíbená jídla. Samozřejmě se jimi necpu denně, ale jednou za čas to přijde a musím si nějaké "vytvořit". Dnes mě inspirovaly houby a citron v lednici ležící, vše to v sobě spojuje recept Nigelly Lawson z Vaříme expres. Je to velmi jednoduché a lehké jídlo, téměř letní (což v tomhle hrůzném mlhavém počasí potěší). A jak Nigella říká, přestože to není původní italský recept, klidně by za něj mohl být považován.

Pro dva je potřeba asi 8 hlaviček žampionů, nadrobno nasekaný stroužek česneku, šťáva a kůra z poloviny velkého citronu (nebo jednoho malého), snítka tymiánu, sůl, pepř, olivový olej, parmazán a množství linguine, které zasytí dva lidi.

V míse jsem smíchala olej, šťávu a kůru z citronu, sůl, pepř, nasekaný tymián a česnek, do této marinády jsem naložila na tenké plátky nakrájené žampiony. Když se uvařily linguine, rychle jsem je slila a ještě horké je promíchala s žampiony v marinádě. Pak jsem množství rozdělila na dvě porce na talíř a navrch nastrouhala parmazán. Nekomplikované a osvěžující.

Zapečený tuňák s těstovinami

Ryby nemíváme moc často. Já se je sice snažím nějak propašovat do jídelníčku, ale abych řekla pravdu, moc se mi to nedaří. Tohle jídlo s tuňákem patří mezi moje oblíbené a má i takový bonus, že je v podstatě dietní. Objevila jsem ho před lety v Apetitu, při brouzdání po BBC Good Food jsem na něj před časem narazila znovu (stejný recept, stejné foto, ach jo). Tady je.

Pro tři osoby je potřeba jedna slitá konzerva tuňáka ve vlastní šťávě, na plátky nakrájená červená paprika, hrst oliv (zelené i černé), tři hrsti celozrnných těstovin, konzerva sekaných rajčat, sekaný stroužek česneku, oregano, sůl, špetka chilli, olej a parmazán.

Na oleji jsem osmahla plátky papriky, pak jsem přidala česnek a po chvilce rajčata, olivy, oregano, chilli a sůl. Vše jsem nechala asi 10 minut probublávat a mezitím jsem uvařila těstoviny podle návodu. Těstoviny jsem pak spolu s tuňákem přimíchala do omáčky a vše rozprostřela do pekáčku. Navrch jsem nastrouhala parmazán a dala ještě asi na 5 minut zapéct pod gril.

Tandoori květák

 

Pokud máte doma květák a chcete vyzkoušet nějaký netradiční recept, tenhle opravdu doporučuji. Peče se v troubě, ale v létě ho můžete snadno ugrilovat, čímž se přiblížíte ještě více indickému originálu, který popisuje Gordon Ramsay zde. Maličko jsem si ho co se týče koření zjednodušila použitím tandoori masaly.

Pro čtyři osoby je potřeba jeden větší květák, malý kelímek hutného bílého jogurtu, dva stroužky česneku, kousek zázvoru, dvě cibule, dvě lžíce oleje, dvě lžíce rajčatového protlaku, sůl, chilli, tandoori masala a pepř.

Květák jsem rozdělila na růžičky a povařila do poloměkka ve slané vodě. Potom jsem jej propláchla studenou vodou a nechala důkladně okapat. Mezitím jsem si v misce smíchala jogurt, drcený česnek a zázvor, sůl, chilli a tandoori masalu. Do vzniklé marinády jsem vložila květák, pořádně jej v ní obalila a nechala odpočinout (ideálně na pár hodin), aby se do květáku natáhly všechny chutě. Pak jsem jej rozprostřela na plech s pečícím papírem a dala do trouby předehřáté na 200°C péct do té doby, než na povrchu pěkně zezlátl (asi 10-15 minut).

Ke květáku jsem si připravila smaženou cibuli. Na oleji jsem dozlatova osmažila cibuli nakrájenou na tenká kolečka spolu s protlakem, ke konci vše dosolila, opepřila a přidala špetku tandoori masaly. Na talíř jsem pak naservírovala květák zasypaný cibulkou a kdybych nezapomněla, zasypala bych ho ještě koriandrem. Jako příloha asi po česku brambory, tradičně rýže nebo placky, my měli kuskus a taky to šlo.

Pečená dýně

Dýně, která mi již docela dlouhou dobu seděla na stole v kuchyni, se na mě posledních pár dní poměrně naléhavě dívala, že by už potřebovala využít. Tak jsem její přání splnila a udělala klasiku, kterou máme moc rádi. Upekla ji v troubě. Recept je jednoduchý, což mu rozhodně neubírá na výtečnosti.

Pro dva je třeba jedna menší dýně hokkaido, olivový olej, oregano, sůl a čtyři menší brambory (pokud chcete mít plnohodnotné hlavní jídlo).

Výhoda dýně hokkaido je, že se nemusí loupat. Takže dýni jsem jen omyla, vydlabala vnitřek a nakrájela na kousky. Spolu s brambory na plátky jsem ji rozprostřela na plechu s pečícím papírem, posypala solí a oreganem a pokapala olivovým olejem (dobré je do něj rozmačkat i stroužek česneku). Plech jsem pak dala péct asi na půl hodiny do trouby vyhřáté na 180°C, dokud dýně nezměkla.

Italská variace na tatarský biftek

Když narazíte na opravdu krásné hovězí maso, je škoda si ho nevychutnat jinak než v tatarském bifteku nebo ještě lépe jako carpaccio. Jelikož dnes konečně dorazilo objednané hovězí z mladých býčků z farmy, nedalo se jinak, než vytáhnout jeden z oblíbených receptů. Tato úprava je někde na pomezí českého tataráku a italského carpaccia, který dělám čas od času a v podstatě vyšel z mojí invence inspirované oběma pokrmy.

Pro dva je potřeba asi 120-150 gramů pěkného hovězího na tatarák (já měla opravdu krásný roštěnec, maso se jen rozpadalo), polovina jarní cibulky, šest zelených oliv, několik kaparů, žloutek z čerstvého vejce, mořská sůl, pepř, olivový olej, balzamikový ocet, rukola a parmazán.

Příprava je rychlá, maso nakrájené na kostky vhodím do sekáčku (můžete mě za to zastřelit, ale já prostě nemám nervy na to dělat to ručně), přihodím cibulku, olivy a kapary a krátce rozsekám. Do směsi zamíchám žloutek, sůl a pepř a naservíruji doprostřed talíře. Okolo rozprostřu rukolu, vše zakápnu balzamikovým octem a olivovým olejem a navrch škrabkou naškrábu hoblinky parmazánu. Obvykle servíruji s na grilu opečenými plátky bílé bagety nebo toustu.

Čokoládová pěna bez vajec

Tuhle čokoládovou pěnu díky chybějícím tepelně neupraveným vejcím mohou i těhotné ženy, děti a oslabení jedinci... Objevila jsem ji v kuchařce Nigelly Lawson Vaříme expres a trochu upravila (vynechala jsem máslo, protože mi doma chybělo a ani tomu nechybělo, řekla bych). Pěna je to pěkně čokoládová, proto radím dávkovat po troškách. Já servírovala ve "frťanech" a bylo to tak akorát.

Na pět porcí je třeba 100 gramů hořké čokolády, 60 gramů marshmallows, 0,4 deci vody, 1,5 deci smetany ke šlehání a physallis na ozdobu.

Ve vodní lázni jsem si rozpustila čokoládu s marshmallows, přilila vodu a vše promíchala dohromady. Vedle jsem zatím ušlehala tuhou šlehačku a tu jsem vmíchala do chladnoucí čokoládové směsi. Směsí jsem naplnila pomocí cukrářského sáčku skleničky, dala do lednice ztuhnout a nakonec ozdobila physallisem, jehož kyselost skvěle doplnila sladkou pěnu.

Husí prso s medovo-vinnou omáčkou

 

Jelikož je dnes Svatého Martina a staročeskou tradicí je dát si na něj husu, i já sem přidám jeden recept. I když jsme jej tedy měli o týden dříve a dneska pojedli méně svátečně. Jde o recept. jak bez dlouhosáhlých postupů připravit jídlo z husy, které nebude ani příliš nezdravé.

Na porci pro dva je potřeba jedno husí prso s kůží, deci červeného vína, dvě lžíce medu, sůl, pepř.

Přebytečnou kůži přesahující prso jsem okrájela a dala pryč. Kůži na prsu jsem pak nožem nakrojila do mřížky tak, abych se nedostala až k masu. Pak jsem jej osolila z obou stran, vložila na rozpálenou pánev kůží dolů a na středním ohni tak opékala do té doby, než krásně zhnědla a už se z ní nevyškvařovalo sádlo. Pak jsem jen nakrátko otočila na druhou stranu a nechala zatáhnout. Prso jsem přesunula do pekáčku kůží dolů a nechala v troubě předehřáté na 190°C asi na 15 minut dodělat, aby bylo na omak pevnější, ale vevnitř ještě růžové. 

Sádlo jsem pak slila z pánve (Nevyhazovat! Já jej použila místo másla do šťouchaných brambor, které byly jako příloha.), ke zbylému výpeku vlila víno a med, osolila, opepřila a nechala redukovat do husta na omáčku. Když se prso dodělalo, nechala jsem ho na prkénku chvíli odpočinout a pak nakrájela na plátky. 

Prso zalité omáčkou jsme měli s již zmíněnými šťouchanými bramborami a špenátem. Bylo tak velké, že dohromady nám jedno stačilo královsky.

Indická rajčatová polévka

Když je vám pod psa a nic jiného nepomáhá, zaručeně vás z toho dostane miska poctivé polévky. Poslední dobou by ale v našem případě bylo potřeba té polévky asi hektolitr... Čas od času zajdeme na dobré jídlo do indické restaurace a já si tam vždy poručím rajčatovou polévku. Je totiž tak skvělá, že na ní často myslím a dokonce doma koumám, jak ji vlastnoručně připravit. Bylo by to totiž mnohem ekonomičtější než jezdit vždycky do sousedního města, když mám takovou chuť na tuhle polévku. Dnešní recept se jí opravdu velmi přibližuje. Tak tady je.

Na čtyři porce je třeba trocha másla, jedna větší oloupaná a nahrubo nastrouhaná mrkev, na kostičky nakrájená cibule, lžíce římského kmínu, plechovka dobrých sekaných rajčat, tři lžíce červené čočky, 0,3 litru zeleninového vývaru, čtyři lžíce smetany a sůl.

Na másle jsem osmahla cibuli, mrkev a římský kmín tak, aby změkly. Vše jsem zalila vývarem, přisypala rajčata a čočku a nechala asi půl hodiny vařit, aby všechny ingredience dostatečně změkly. Po půl hodině jsem pak vše přepasírovala přes nejjemnější síto v pasírovači (pokud nebude polévka dostatečně hladká, pasírování ještě jednou zopakujte), vrátila na oheň, zjemnila smetanou a dosolila. Vše jsem promíchala a polévka byla na světě.

Dnešní recept je kromě úspěchu v podobnosti chuti té "pravé" indické rajčatové polévce, co znám, také v tom, že jsem poprvé použila pasírovač, který jsem si již před nějakou dobou pořídila a ještě na něj nedošlo. Práce jde s ním jedna radost.

Ginger beer - zázvorové pivo

 

Do zázvorového piva jsem se zamilovala na první ochutnání. Stalo se tomu před několika lety v jedné indické restauraci a od té doby, když je někde možnost si plechovku nebo lahev koupit domů, tak neváhám. Obvykle totiž k dostání moc není... Běžnější je ginger ale. Jaký je ale mezi nimi rozdíl?

Historie říká, že starší je rozhodně ginger beer, které pochází původem z Anglie okolo roku 1800, odkud se později dostalo do Ameriky, kde získalo svou popularitu. Ginger ale naproti tomu je asi o sto let mladší a pochází z Kanady. V dřívějších dobách byl mezi těmito nápoji znatelnější rozdíl, ginger beer vznikalo kvašením, obsahovalo malé procento alkoholu a chuť zázvoru v něm byla mnohem silnější než v případě ginger ale, které bylo vlastně sycenou zázvorovou limonádou. V dnešní době však bývají oba názvy používány spíše pro tehdejší ginger ale, tedy zázvorovou limonádu, která v případě označení ginger beer má stále výraznější chuť po zázvoru.

Nedávno jsem narazila na recept, jak si ginger beer, tedy zázvorové pivo vyrobit. Jelikož se doma všechny indredience nacházely a postup je opravdu jednoduchý, nebránilo nic tomu, jej vyzkoušet. Původní recept byl publikován v anglickém Delicious Magazine, já jsem oproti němu v podstatě jen přidala asi třikrát více zázvoru a vynechala vinný kámen.

Na 2,5 litru zázvorového piva jsem potřebovala tři vrchovaté lžíce jemně strouhaného čerstvého zázvoru, jeden na plátky nakrájený citron, 250 gramů cukru a 3/4 lžičky sušeného droždí.

Zázvor s citrónem a cukrem jsem v hrnci zalila 3/4 litrem vody a vše jsem přivedla k varu, aby se cukr rozpustil, pak jsem ještě pomalu nechala tekutinu probublávat asi 5 minut. Hrnec jsem odstavila z plotny, zalila 1,5 litrem studené vody, zasypala hladinu droždím, přikryla pokličkou a nechala přes noc na stole. Ráno jsem tekutinu přecedila přes plátýnko, nalila do lahví, nechala trochu prostoru pod uzávěrem a pevně zavíčkovala. Lahve jsem pak nechala asi 12 hodin stát na stole a občas jsem povolila uzávěr, aby mohly vznikající plyny unikat ven a lahve neexplodovaly. Za 12 hodin (může to trvat i déle) by se v zázvorovém pivu měly objevit bublinky, mělo by perlit. V tu dobu je třeba již ho jen dát vychladit a může se pít. 

Takové pivo nemá příliš dlouhou trvanlivost (ideální je ho vypít do tří dnů), ale vsadím se, že pokud ho uděláte, těch tří dní se určitě nedožije.